Já jsem již od malička chtěl být hodný člověk a pomáhat druhým. Občas mi někteří lidé říkají: ty jsi takový hodný člověk. Ti lidé mě neznají – neznají temná zákoutí mého nitra. Nevědí, že mi jde často jen o sebe samotného. I po 35 letech svého vztahu s Bohem se často chovám jako sobec.

Na začátku nového roku je důležité poděkovat Bohu za všechna požehnání, která jsme v uplynulém roce přijali a že jsme zůstali naživu. Jeho milosrdenství tě udržuje při životě. Možná jsi čelil velikým těžkostem, ale Bůh tě tady chce ještě mít.

Jádro evangelia a smysl Vánoc: Jan 3:16 „Neboť tak Bůh miluje svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný.

Dnes je čtvrtá adventní neděle, která se nazývá také Nedělí lásky. Tato neděle je zaměřená na téma Boží lásky. 

Udělejme si dnes krátký adventní výlet do budoucnosti. Dnes je třetí adventní neděle, která se nazývá nedělí radosti. O Adventu se připravujeme na oslavu prvního Ježíšova příchodu a také se připravujeme na Ježíšův druhý příchod. 

Dnes je druhá adventní neděle, která se nazývá také nedělí míru či nedělí proroků. Na adventním věnci zapalujeme druhou svíci, která symbolizuje mír a připomíná proroky, kteří předpovídali příchod Krista. Je to přemýšlení nad tím, jak můžeme přinášet mír do našich životů a vztahů. A také čas přemýšlení o tom, jak se můžeme lépe připravit na příchod Krista. 

Dnes začíná Advent. Advent je doba nejen přípravy na Vánoce, tedy připomenutí si Ježíšova prvního příchodu, ale také období duchovní přípravy na jeho druhý příchod. 

Pomalu se blížíme k adventu, který začíná příští neděli. Očekáváme nové nebe a novou zemi, v nichž přebývá spravedlnost. Jinak řečeno, očekáváme plnost Božího království – Božího kralování a vlády. 

Příští neděli se v některých protestanských církvích připomíná neděle věčnosti - smrtelná neděle. Poslední neděle před adventem, kdy si připomínáme věčnost, Boží soud, poslední věci a záchranu pro ty, kdo následují Pána Ježíše. To nás povzbuzuje přemýšlet o věčnosti a Božím království, kde čas, jak ho známe, přestává existovat. 

Po smrti nově narozené Aničky minulou neděli mě napadaly různé otázky a byl jsem skleslý. Za Aničku jsme se modlili od půlky srpna a zázrak se nestal. Minulý rok v červenci jsem se modlil v Plzni v nemocnici za jinou malou holčičku a zázrak se také nestal. Na Ukrajině jsem se před několika lety v Mukačevě v nemocnici modlil za pětiletou holčičku a zázrak se rovněž nestal.

I přes výše zmíněné případy jsem ve svém životě viděl docela dost nadpřirozených zázraků a uzdravení. A tak nám zůstává otázka proč? Otázka utrpení, se kterou po pádu prvních lidí do hříchu potýkají všechny generace lidí, včetně věřících. 

První list Petrův napsal apoštol Petr křesťanům v římských provinciích v Malé Asii. Tyto věřící nazývá cizinci a příchozími, aby jim připomněl, že jako křesťané putují světem, který je vůči Ježíši Kristu nepřátelský a od něhož mohou očekávat pronásledování. I my jsme poutníci, kteří jdou tímto světem do své nebeské vlasti – do Božího království. 

Problémy, trápení, utrpení, konflikty a životní prohry žádný normální člověk nechce. Na druhé straně se některým z výše uvedených věcí nikdo z nás nevyhne. Podívejme se, co o tom říká Bible. 

Pronásledování přinutilo apoštola Pavla opustit město Tesaloniku náhle. Nově uvěřivším se dostalo jen minimálního poučení o křesťanském životě. Báli se, jestli zemřelí křesťané budou mít podíl na Ježíšově druhém příchodu, a proto jim to Pavel v dopise vysvětluje.

Dnes budu probírat Biblické verše z desáté kapitoly listu Židům. Příjemci tohoto byli pravděpodobně řecky mluvící Židé žijící mimo Izrael. Je možné, že tvořili církev, která se scházela po domech v rámci širší křesťanské obce v Římě. Někteří měli možná pokušení kvůli pronásledování a protivenství opustit křesťanskou víru a vrátit se k židovské víře, která byla v Římské říši oficiálně povolená.