Vánoce nejsou útěkem od reality. Nejsou ani o tom, že se snažíme být k sobě jeden den v roce hodnější. Nejsou ani tak moc o vánoční atmosféře. Jsou o tom, že Bůh přišel do našeho drsného světa – do našeho reálného života. 

Dnes je Nový rok 2026.

Již tradičně se jako sbor po jedenácté první tři týdny Nového roku postíme. Půst je jedním z nejmocnějších duchovních nástrojů, které Bůh dal svému lidu. Je to čas, kdy se zříkáme něčeho dobrého, abychom získali něco lepšího — Boží blízkost, průlom, očištění, vedení. Izajáš 58 nám ukazuje šokující pravdu: můžeme se postit, modlit, hledat Boha…, a přesto minout cíl. Izraelci se postili, ale neviděl odpovědi - volali k Bohu, ale nezakoušeli průlom.

Dnes budeme číst o mučednické smrti Ježíšova učedníka Štěpána. Štěpán stojí před radou, obklopen nepřátelstvím, nepochopením a nenávistí. A přesto neustupuje – ne že by byl tvrdohlavý – ale je naplněn Duchem svatým, který mu dává odvahu v kritické situaci. 

2 Timoteovi 3:1 Toto však věz, že v posledních dnech nastanou těžké časy. 2 Lidé budou sobečtí, chtiví peněz, chlubiví, domýšliví, rouhaví, rodičů neposlušní, nevděční, nesvatí, 3 bezcitní, nesmířliví, pomlouvační, nevázaní, hrubí, nepřátelští k dobrému, 4 zrádní, lehkomyslní, nadutí, milující rozkoš spíše než milující Boha. 5 Budou mít vnější formu zbožnosti, ale její moc jim bude cizí. Od takových se odvracej.