Vánoce nejsou útěkem od reality. Nejsou ani o tom, že se snažíme být k sobě jeden den v roce hodnější. Nejsou ani tak moc o vánoční atmosféře. Jsou o tom, že Bůh přišel do našeho drsného světa – do našeho reálného života. 

Dnes je Nový rok 2026.

Již tradičně se jako sbor po jedenácté první tři týdny Nového roku postíme. Půst je jedním z nejmocnějších duchovních nástrojů, které Bůh dal svému lidu. Je to čas, kdy se zříkáme něčeho dobrého, abychom získali něco lepšího — Boží blízkost, průlom, očištění, vedení. Izajáš 58 nám ukazuje šokující pravdu: můžeme se postit, modlit, hledat Boha…, a přesto minout cíl. Izraelci se postili, ale neviděl odpovědi - volali k Bohu, ale nezakoušeli průlom.

Dnes budeme číst o mučednické smrti Ježíšova učedníka Štěpána. Štěpán stojí před radou, obklopen nepřátelstvím, nepochopením a nenávistí. A přesto neustupuje – ne že by byl tvrdohlavý – ale je naplněn Duchem svatým, který mu dává odvahu v kritické situaci. 

2 Timoteovi 3:1 Toto však věz, že v posledních dnech nastanou těžké časy. 2 Lidé budou sobečtí, chtiví peněz, chlubiví, domýšliví, rouhaví, rodičů neposlušní, nevděční, nesvatí, 3 bezcitní, nesmířliví, pomlouvační, nevázaní, hrubí, nepřátelští k dobrému, 4 zrádní, lehkomyslní, nadutí, milující rozkoš spíše než milující Boha. 5 Budou mít vnější formu zbožnosti, ale její moc jim bude cizí. Od takových se odvracej.

Podívejme se dnes na čtvrtý Žalm. Dnešní člověk hledá smysl a bezpečí v penězích, zdraví, vztazích, úspěchu, pojištění, technologiích…. Přesto je naše společnost plná úzkosti, strachu a nejistoty – vztahy mezi lidmi se rozpadají.

Dnes budeme probírat Skutky 5:1-16. Když čteme Skutky 5, vidíme dvě zdánlivě protichůdné skutečnosti: Boží bázeň, která šokuje a otřásá celým shromážděním prvních křesťanů. Boží milost, která přitahuje davy a přináší uzdravení, zázraky a vysvobození.

Každý z nás touží vidět Boží jednání nejen někde „tam nahoře“, ale tady, uprostřed našeho života. Ježíš nás učí modlit se: Přijď tvé království, staň se tvá vůle jako v nebi, tak i na zemi. To není jen fráze, ale skutečnost, kdy Bůh přichází do našeho každodenního života. Cesta k tomu někdy vede přes bolestivé, nečekané a těžké časy.

Dnešní text nás zavádí pod horu Sinaj - místo, kde se nebe dotýká země a Bůh dává desatero přikázání. Lidé vidí hromy, blesky, kouř, slyší polnici a třesou se a mají strach. Mojžíš však jde do temnoty, kde je Bůh.

Exodus 34:1 Hospodin řekl Mojžíšovi: Vytesej si dvě kamenné desky stejné jako ty první, a napíši  na desky slova, která byla na prvních deskách, jež jsi roztřískal. 2 Buď ráno připraven. Vystoupíš ráno na horu Sínaj a zůstaneš tam přede mnou stát na vrcholu  hory. 3 Nikdo s tebou nevystoupí a nikdo se neukáže na celé hoře; ani brav či skot se nebude pást  směrem k té hoře. 4 Mojžíš vytesal dvě kamenné desky, stejné jako ty první, časně z rána vstal a vystoupil na horu Sínaj, jak mu Hospodin přikázal, a vzal s sebou dvě kamenné desky.