Dnes jsou Letnice – připomínka seslání Ducha svatého na Ježíšovy učedníky. Letnice se týkají i nás, současných Ježíšových následovníků.

Za týden si budeme připomínat Letnice – seslání Ducha svatého na Ježíšovy učedníky.

Za dva týdny budou Letnice, a proto mám další kázání na téma Duch svatý.

Za čtyři týdny v neděli 8.6. budeme slavit svátek Letnic, kdy si budeme připomínat seslání Ducha svatého. Bůh poslal Ducha svatého padesát dní po Ježíšově vzkříšení. Duch svatý přebývá v každém opravdovém následovníku Pána Ježíše a je třetí osobou Boží trojice.

Bůh připravil pro náš život příležitosti: Efezským 2:8 Neboť jste zachráněni milostí skrze víru; a ta záchrana není z vás -- je to Boží dar; 9 není na základě skutků, aby se nikdo nechlubil. 10 Vždyť jsme jeho dílo, stvořeni v Kristu Ježíši k dobrým skutkům, které Bůh předem připravil, abychom v nich žili. 

Náš úkol od vzkříšeného Ježíše: Matouš 28:16 Jedenáct učedníků odešlo do Galileje na horu, kterou jim Ježíš určil. 17 Když ho spatřili, poklonili se mu; ale někteří pochybovali. 18 Ježíš přistoupil a promluvil k nim: „Byla mi dána veškerá pravomoc na nebi i na zemi. 19 Jděte tedy a čiňte učedníky ze všech národů, křtěte je ve jméno Otce i Syna i Ducha Svatého 20 a učte je zachovávat všechno, co jsem vám přikázal. A hle, já jsem s vámi po všechny dny až do skonání tohoto věku. Amen.“ 

Před týdnem jsme si připomínali a oslavovali Ježíšovo vzkříšení. Jak žít velikonoční poselství celý rok? Jak být se vzkříšeným v obyčejném každodenním životě? Otázka pro mě: Jak kázat, aby to mělo dopad na tvůj každodenní život? Moje prosba za tvoje modlitby, abych kázal prakticky já i všichni ostatní, kteří káží ve sboru.

Dnes je Velikonoční neděle – neděle vzkříšení.

Dnes máme Výroční členské shromáždění a nabízí se otázka, proč být vlastně součástí nějakého křesťanského sboru. Je možné žít si svou víru sám pro sebe a nikam nepatřit? Proč vlastně máme mít svůj sbor – svůj duchovní domov?

Blíží se Velikonoce, a proto chci dnes mluvit o Ježíši, který je Boží odpovědí nám lidem.

Žijeme ve složité době, a proto potřebujeme radu z Bible, jak zvládat naše běžné dny. 

V našem životě každý procházíme různými výzvami a potřebujeme od Boha novou sílu, abychom tyto výzvy zvládli. Pokud nějakou výzvu nezvládneš a padneš, potřebuješ Boží pomoc a zmocnění, abys povstal a šel dál. Podíváme se dnes, jak na problémy reagovala prvotní církev v Jeruzalémě. 

V březnu jsem byl znovu v Zakarpatské oblasti na Ukrajině. Původně se mnou plánoval jet i Boža Novák. Nakonec však nemohl kvůli těžké nemoci svého invalidního bratra. Cesta na Ukrajinu i zpět probíhala bez problémů, a dokonce jsme ani dlouho nečekali na hranicích. Byl to můj osmý „válečný výjezd“ od března 2022. Situace na Ukrajině mně výjezd od výjezdu připadá složitější a lidsky beznadějnější. Z mého pohledu zůstává naděje jen v Bohu. Na hřbitovech přibývá padlých, mnozí se z války vracejí jako invalidé, psychicky zničení, ekonomická situace se zhoršuje. V některých vesnicích nakupujeme a rozdáváme potraviny, aby lidé netrpěli hladem. Uprostřed toho všeho jsem zakoušel Boží jednání a projevy Jeho moci. 

2 Korintským 5:14 Neboť Kristova láska nás váže, když jsme usoudili toto: Protože jeden zemřel za všechny, tedy všichni zemřeli. 15 A on zemřel za všechny, aby ti, kteří žijí, nežili už sami sobě, nýbrž tomu, kdo za ně zemřel a vstal z mrtvých.

Nedávno jsem viděl krátké video z křesťanského shromáždění v ukrajinském Chersonu. Toto shromáždění se konalo v krytu a pastor říkal, že opravdová víra musí být zkoušena. 

Alois Adlof byl kazatel svobodné církve reformované, později Jednoty českobratské, nyní se nazývá Církev bratrská. V roce 1914 řekl: Zklamalo vše, nezklamal Bůh, nezklame náš Pán. Ježíš Kristus včera i dnes a tentýž i na věky. A to je naše útěcha v tomto rozvratu časů.