Příští neděli se v některých protestanských církvích připomíná neděle věčnosti - smrtelná neděle. Poslední neděle před adventem, kdy si připomínáme věčnost, Boží soud, poslední věci a záchranu pro ty, kdo následují Pána Ježíše. To nás povzbuzuje přemýšlet o věčnosti a Božím království, kde čas, jak ho známe, přestává existovat. 

Po smrti nově narozené Aničky minulou neděli mě napadaly různé otázky a byl jsem skleslý. Za Aničku jsme se modlili od půlky srpna a zázrak se nestal. Minulý rok v červenci jsem se modlil v Plzni v nemocnici za jinou malou holčičku a zázrak se také nestal. Na Ukrajině jsem se před několika lety v Mukačevě v nemocnici modlil za pětiletou holčičku a zázrak se rovněž nestal.

I přes výše zmíněné případy jsem ve svém životě viděl docela dost nadpřirozených zázraků a uzdravení. A tak nám zůstává otázka proč? Otázka utrpení, se kterou po pádu prvních lidí do hříchu potýkají všechny generace lidí, včetně věřících. 

První list Petrův napsal apoštol Petr křesťanům v římských provinciích v Malé Asii. Tyto věřící nazývá cizinci a příchozími, aby jim připomněl, že jako křesťané putují světem, který je vůči Ježíši Kristu nepřátelský a od něhož mohou očekávat pronásledování. I my jsme poutníci, kteří jdou tímto světem do své nebeské vlasti – do Božího království. 

Problémy, trápení, utrpení, konflikty a životní prohry žádný normální člověk nechce. Na druhé straně se některým z výše uvedených věcí nikdo z nás nevyhne. Podívejme se, co o tom říká Bible. 

Pronásledování přinutilo apoštola Pavla opustit město Tesaloniku náhle. Nově uvěřivším se dostalo jen minimálního poučení o křesťanském životě. Báli se, jestli zemřelí křesťané budou mít podíl na Ježíšově druhém příchodu, a proto jim to Pavel v dopise vysvětluje.

Dnes budu probírat Biblické verše z desáté kapitoly listu Židům. Příjemci tohoto byli pravděpodobně řecky mluvící Židé žijící mimo Izrael. Je možné, že tvořili církev, která se scházela po domech v rámci širší křesťanské obce v Římě. Někteří měli možná pokušení kvůli pronásledování a protivenství opustit křesťanskou víru a vrátit se k židovské víře, která byla v Římské říši oficiálně povolená. 

V poslední době jsem se několikrát setkal s křesťany, kteří mi říkali, že nedokážou být vedeni Duchem svatým, rozpoznat Boží vůli a slyšet Boží hlas. Proto jsem se rozhodl mít toto kázání.

Zpráva z výjezdu na Ukrajinu v září 2024.

Ve středu jsem se vrátil z Ukrajiny. V úterý jsem v zakarpatském Mukačevě viděl hroby padlých vojáků, stále přibývají. Mluvil jsem s rodinou z města Popasna, která přišla o všechno – město Popasna dnes už prakticky neexistuje. Prožívají někdy deprese a beznaděj, ale snaží se začít znovu. Sergej podniká – opravuje boty, opravili si vypůjčený starý domek. Jejich vztah s Bohem se prohloubil. 

Dnes budu mluvit o starostech. Úzkostlivé starosti likvidují náš vztah s Bohem a také naše duševní a fyzické zdraví. Podle Markova evangelia jsou starosti tohoto věku – tohoto pozemského života – jednou z věcí, které v nás dusí Boží Slovo. Toto Slovo se tak stává v našem životě neplodným.

Apoštol Pavel působil v Korintu 18 měsíců. Korint bylo prosperující město, intelektuálně arogantní, morálně hodně zkažené. Tamní sbor byl kromě některých Židů tvořen hlavně křesťany z pohanů. Ve sboru bylo mnoho problémů, nepořádku a hříchů, které se Pavel snaží tímto dopisem napravit.

Někdy mívám období, kdy mně připadá moje práce a snaha být k dispozici Bohu zbytečná. Musím se přemáhat, abych vykonával svoje povinnosti, modlil se a četl Bibli. Myslím, že většina křesťanů, možná všichni, mají někdy taková období. Proto bych vás dnes chtěl povzbudit k věrnosti Bohu probíráním 1. kapitoly druhého listu Timoteovi. 

Apoštol Pavel napsal list křesťanům ve Filipech z vězení, pravděpodobně v Římě. Děkuje jim za štědrý finanční dar a dává informace o své aktuální situaci. Chce také filipský sbor ujistit, že Bůh sleduje jeho uvězněním velké vítězství evangelia.