Příští neděli se v protestanských církvích připomíná Neděle věčnosti – smrtelná neděle. Slaví se poslední neděli před adventem. Protestantské církve kladou důraz na Boží milost, vzkříšení z mrtvých a naději věčného života, nikoli na strach ze smrti. Smrt je chápána jako přechod k Bohu, ne jako konec.

Dnes budu číst z 1. listu Janova. Cílem listu je dát věřícím jistotu jejich spasení skrze víru v Ježíše Krista. List varuje před falešnými učiteli a těmi, kdo popírají, že Ježíš je Kristus, který přišel v lidském těle. Pravé poznání Boha se dle listu projevuje poslušností Božích přikázání, zejména přikázání lásky k druhým, a také přemáhá tlak tohoto světa, kterému je každý věřící vystaven. 

2 Korintským 4:7 Tento poklad máme však v hliněných nádobách, aby přemíra té moci byla z Boha, a ne z nás. 8 Ve všem jsme sužováni, ale nejsme vháněni do úzkých; býváme v nejistotě, ale nejsme zoufalí; 9 jsme pronásledováni, ale nejsme opouštěni; jsme sráženi, ale nejsme ničeni. 10 Stále nosíme na svém těle Ježíšovo umírání, aby byl na našem těle zjeven i Ježíšův život. 11 Neboť my, kteří žijeme, jsme pro Ježíše stále vydáváni na smrt, aby i život Ježíšův byl zjeven na našem smrtelném těle. 12 Takže v nás působí smrt, kdežto ve vás život. 13 Protože však máme téhož Ducha víry podle toho, co je napsáno: ‚Uvěřil jsem, proto jsem mluvil,‘ i my věříme, proto také mluvíme, 14 a víme, že ten, který vzkřísil Pána Ježíše, také nás s Ježíšem vzkřísí a postaví spolu s vámi. 15 Vždyť to všechno je kvůli vám, aby milost, rozhojněná skrze mnohé lidi, rozmnožila vděčnost ke slávě Boží. 16 Proto neochabujeme; i když náš vnější člověk chátrá, ten vnitřní se však den ze dne obnovuje. 17 To naše nynější lehké soužení nám totiž působí nesmírně veliké břímě věčné slávy, 18 když nehledíme na věci viditelné, ale na neviditelné; neboť viditelné věci jsou dočasné, neviditelné však věčné.

Izajáš 57:15 Toto praví Vznešený a Vyvýšený, který přebývá ve věčnosti a jehož jméno je Svatý: Bydlím na vysokém a svatém místě, i s tím, kdo má zdeptaného a poníženého ducha, abych oživoval ducha ponížených a abych oživoval srdce zdeptaných. 16 Vždyť nebudu navěky vést při, ani se nebudu hněvat navždy, protože jinak by duch přede mnou zemdlel, i dech všeho, co jsem učinil. 

Biblické místo, které budeme dnes číst a rozebírat, je hlubokou modlitbou a voláním k Bohu, které vyjadřuje bolest, pokání a touhu po Božím jednání a Boží blízkosti. 

Izajáš 6:1 V roce, kdy zemřel král Uzijáš, jsem viděl Panovníka sedícího na trůnu vysokém a vyvýšeném a lem jeho roucha naplňoval chrám. 2 Nad ním stáli serafové, každý měl po šesti křídlech: Dvěma si zakrývali tvář, dvěma si zakrývali nohy a dvěma létali, 3 a jeden na druhého volal: Svatý, svatý, svatý je Hospodin zástupů; celá země je plná jeho slávy! 4 A čepy prahu se otřásaly od hlasu toho, který volal, a dům byl plný kouře. 5 I řekl jsem: Běda mi, jsem zničen, protože jsem člověk nečistých rtů a bydlím uprostřed lidu nečistých rtů, a mé oči viděly Krále, Hospodina zástupů! 6 Vtom ke mně přilétl jeden z těch serafů a v ruce měl žhavý uhel, který vzal kleštěmi z oltáře. 7 Dotkl se mých úst a řekl: Hle, tento uhel se dotkl tvých rtů; tvá vina je odvrácena a tvůj hřích je usmířen. 8 Potom jsem uslyšel hlas Panovníka, jak říká: Koho pošlu a kdo nám půjde? Řekl jsem: Zde jsem, pošli mne!

2 Timoteovi 3:10 Ty však jsi sledoval mé učení, můj způsob života, můj úmysl, mou víru, trpělivost, lásku, vytrvalost, 11 pronásledování a utrpení, jaká mne stihla v Antiochii, v Ikoniu a v Lystře. Jaká pronásledování jsem přestál, a ze všech mě Pán vysvobodil! 12 Všichni, kdo chtějí zbožně žít v Kristu Ježíši, budou pronásledováni. 13 Ale zlí lidé a podvodníci budou postupovat stále k horšímu; budou svádět jiné a sami budou sváděni. 14 Ty však zůstávej v tom, čemu ses naučil a o čem jsi byl plně přesvědčen, věda, od koho ses to naučil; 15 od dětství přece znáš svatá Písma, jež ti mohou dát moudrost k záchraně skrze víru, která je v Kristu Ježíši. 16 Veškeré Písmo je vdechnuté Bohem a je užitečné k učení, k usvědčování, k napravování, k výchově ve spravedlnosti, 17 aby Boží člověk byl takový, jaký má být, důkladně vystrojený ke každému dobrému skutku.

V poslední době jsem viděl na Ukrajině i u nás v Česku mnoho problémů a lidsky neřešitelných situací. Byl jsem povzbuzen 11. kapitolou z listu Židům.

Ježíš nám slíbil, že z nás udělá svoje svědky v tomto světě: Skutky apoštolské 1:4 A když s nimi jedl, nařídil jim, aby se nevzdalovali z Jeruzaléma, ale očekávali Otcovo zaslíbení -- „které jste slyšeli ode mne, 5 neboť Jan křtil vodou, vy však po nemnohých těchto dnech budete pokřtěni v Duchu Svatém.“ 6 Když se tedy sešli, tázali se ho: „Pane, v tomto čase obnovíš království pro Izrael?“ 7 Řekl jim: „Nepřísluší vám poznat časy a doby, které Otec uložil ve své vlastní pravomoci, 8 ale přijmete moc Ducha Svatého, který na vás přijde, a budete mi svědky v Jeruzalémě a v celém Judsku, Samařsku a až po nejzazší konec země.“ 9 Když to pověděl, byl před jejich zraky vyzdvižen a oblak jim ho vzal z očí.

Verše z 1. listu Korintským 12:12–27 jsou jedním z nejkrásnějších obrazů jednoty a rozmanitosti v církvi. Apoštol Pavel zde přirovnává církev ke lidskému tělu, aby ukázal, jak každý věřící má jedinečné místo a úlohu, ale zároveň je součástí jednoho celku – Kristova těla.